To, o co bych se chtěla podělit s ostatními.

V Božích rukách

20. 9. 2013 17:12
Rubrika: Nezařazené

„Nedělej si zbytečné starosti. Pamatuj si, že ty, manžel i děti, všichni jste v Božích rukách.“ Tak to byla slova, která jsem uslyšela, když jsem odcházela na začátku září od svaté zpovědi. To jsem ještě nevěděla, jak moc mi tato věta pomůže, abych v klidu přestála několik dní velké nejistoty.

Letos v září jsem hmatatelně pocítila, jak nás všechny Bůh chrání a vede. Začalo to brzy ráno v pátek 6. září, kdy se narodil náš syn Jirka. Díky dobrému rozhodnutí porodní asistentky (věřím tomu, že ji vedl Duch svatý), byl porod hladký a zotavovala jsem se po něm velmi rychle. Jiřík se zdál zdravý a v pořádku. Prožívali jsme krásné chvíle do té doby, než nám paní doktorka sdělila, že bude potřeba Jirku lépe vyšetřit ohledně ohraničeného podkožního útvaru na levém boku. Proto Jirku hned odpoledne převezli na novorozenecké oddělení do Dětské nemocnice v Brně. Mě s ním převézt nemohli, protože Dětská nemocnice nemá porodnici a není tam nikdo, kdo by se o maminky po porodu mohl starat.

A tak jsem měla dosti mizerné vyhlídky. Jiřík sám v Brně, já sama v Boskovicích. Co se bude dít, co se ze všech vyšetření vyklube a jak dlouho to bude trvat, to nikdo nevěděl. V té nejistotě na pokoji mi v hlavě vyvstalo: „Nedělej si starosti, jste v Božích rukách.“ A to mě dodalo mnoho síly. A nezůstalo jen u duchovní útěchy.

Hned druhý den po porodu se boskovická porodnice rozhodla, že mě propustí, protože jsem úplně v pořádku. Pak za mnou přišla paní primářka se sdělením, že klidně mohu už v neděli nastoupit jako doprovod k Jiříkovi v brněnské nemocnici. Ubytování jsem měla přímo na oddělení. Jsou tam pro maminky jen tři místa a jedno bylo pro mě. Vyšetření v Brně trvala jen několik dní i proto, že se hned druhý den uvolnilo místo v pořadníku čekajících. Z podkožního útvaru se pak nevyklubalo nic hrozného, žádná operace nebyla potřeba a bylo nám řečeno, že to samo vymizí.

Příliš pěkně naplánováno, než aby to všechno byly jen dobré náhody…nemyslíte? Já myslím, že pomohly i modlitby Vás všech, kteří jste o nás věděli. Moc vám všem děkujeme.

Ještě mě napadá otázka, proč jsem se vlastně na novorozenecké oddělení dostala? Jiřík zde byl nejlehčí případ. Všechna miminka byla většinou nedonošená, před operací nebo po ní a jejich rodiče strávili v nejistotě mnohem více dní než já. Setkala jsem se zde i s rodiči z Blanska, jejichž dcera se zde léčí od porodu už pět měsíců a co s ní bude dál, to nikdo neví. Asi jsem tam měla být, abych se s těmito lidmi setkala a abych Vám to mohla sdělit. A proto Vás prosím, modlete se mnou za tyto děti i jejich rodiče. Je to potřeba.

Zobrazeno 946×

Komentáře

ajinkaV

moc gratuluji k Jiříkovi, k modlitbám se přidávám :)

JiridloAA

Verim tomu, ze to tak jiste bylo! :)
Buh Vam zehnej!! +

misenka

Jsi šikovná, Aničko, že jsi to zvládla. Všichni na Tebe ještě pořád myslíme :) Naše Stázinka měla moc hustou krev a v porodnici jsme zůstali 9 dnů - to jsem měla co dělat, abych to ustála. Neměla bych na to, poprat se s takovým křížem, jaký byl naložen na vás. Obdivuju Tě, jsi opravdu silná matka :) Pozdravuj doma manžela a všechny vaše krásné ratolesti. PS: připojujeme se k modlitbám...

Ani2

Děkuju Vám všem za modlitby. Hodně lidí mě podporovalo i v porodnici a modlilo se za nás, ta podpora byla znát. To, že jsme to zvládli, jsem cítila opravdu jako sílu z venku. Sama bych na to taky neměla. Ikdyž teď se to zdá jen prkotina, oproti tomu, co si prožili a prožívají rodiče dětí i děti samotné z novorozeneckého oddělení v nemocnici.

Zobrazit 4 komentáře »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Monika Voňková